Spoluzávislost neboli kodependence je stejně závažný problém jako samotná závislost na alkoholu. Jedná se o způsob, jakým alkoholismus ovlivňuje další členy rodiny. Spoluzávislý člověk má problém odpoutat se od snahy dohlížet na závislého, a to i na úkor vlastního života. Svým chováním ho zbavuje zodpovědnosti za svůj život, a ačkoliv se u něj samotného často objevují deprese a úzkosti, péči o své duševní zdraví opomíjí.
Fáze spoluzávislosti
Spoluzávislost se nejčastěji objevuje u partnerů nebo rodičů závislé osoby. I spoluzávislost má své vlastní fáze. Tou první je utajování, kdy rodinný příslušník udělá vše pro to, aby se o závislosti nedozvěděla veřejnost. Uklízí prázdné lahve, omlouvá ho při návštěvách, zakazuje dětem vodit si kamarády, aby opilého partnera nikdo nespatřil. Zpřetrhávají se sociální vazby a rodina se uzavírá, čímž trpí všichni její členové.
V další fázi se spoluzávislý člověk snaží dostat závislost pod kontrolu. Začnou ho hlídat, odstraňovat alkohol z jeho dosahu a zakazovat mu navštěvovat restaurační zařízení. To vede k častým hádkám a v krajním případě k agresi. Rozvod nebo odloučení v této fázi není jednoduchý, protože spoluzávislý člověk trpí pocitem viny. Stává se, že sám nakonec sklouzne k alkoholu.
Třetí fáze nastává většinou až po několika letech. Spoluzávislý člověk už je ze stávajícího života unavený a ví, že situaci je nutné řešit. Začíná na závislého vyvíjet nátlak a dávat mu ultimáta, aby ho dostal na léčení.
Co dělat?
Spoluzávislý člověk by se měl však léčit stejně jako ten závislý. Základem je podstoupení psychoterapie, díky které se oprostí od potřeby mít kontrolu nad závislým partnerem. Měl by nalézt svou vlastní nezávislost, naučit se vnímat své potřeby a znovu žít svůj vlastní život. Oba by si pak ve spolupráci s odborníky měli vymezit hranice a pravidla dalšího společného soužití.
