Přestože se partneři milují, láska k harmonickému partnerství nestačí …
Stejně těžké jako pracovat na vztahu je mít odvahu přiznat si, že už víc nemá smysl. Ačkoli často k sobě partneři neuchovávají lásku, zůstávají spolu ze zvyku, kvůli dětem nebo jen z pohodlnosti.
Nechtějí na své mizérii nic měnit. O tom by mohli vyprávět manželé terapeuti; popsali manželství, o kterých předem věděli, že nemají šanci na záchranu.
Manželské a partnerské terapeuti si v práci užijí mnoho náročných chvil. Často musí pracovat s lidmi, kteří ve skutečnosti nechtějí na svém vztahu zapracovat. Své potřeby dávají na první místo, nemají na sebe náhled, nevědí přijmout konstruktivní kritiku, a v konečném důsledku trpí nejvíce děti.
Terapeuti jsou nejednou svědkem souboje pošramocené ega obou partnerů; ani jeden se nedokáže povznést, změnit své jednání a překousnout svou zraněně sebeúctu. Přestože se terapeuti snaží pomoci každému páru, během let praxe už vědí odhadnout varovná signály, že to rozhodně nepůjde.
Když si nepamatujete staré dobré časy
Jeden terapeut začíná sezení s novými klienty otázkou, jak se poznali – při odpovědích jejich velmi pozorně sleduje. Pokud odpovídají jednou větou, jednoslovné nebo se při krásných vzpomínkách ani neusmát, ví, že je něco špatně.
Pokud si nevědí partneři vzpomenout, proč vlastně spolu jsou, nevědí říci ani jednu dobrou věc nebo připomenout si láskyplné vzpomínky, nemají z čeho opětovně posílit vztah.
Jsou v manželství nešťastní tak dlouho, že už netuší jaké je milovat, a jak by se měly k milované polovičce chovat. Pokud nevíte z rukávu vysypat, co na tom druhém zbožňujete a kvůli čemu si ho vážíte, je nepravděpodobné, že vztah vzkřísí.
Láska nestačí, pokud chceme mít úspěšný vztah
Někdy Záhor láskou k člověku, který ale není materiál na vztah. Důvody jsou různé – emocionální nezralost a nestabilita, narcismus, příliš citlivé ego či strach z intimity. Terapeuti mají mnoho podobných klientů, a obyčejně vědí hned odhadnout, pokud se jim jeden takový posadí do pracovny.
Dysfunkčních vztahů vidí mnoho, a přestože se partneři milují, láska k harmonickému partnerství nestačí. Láska není jediný důvod, proč bychom měli s partnerem zůstat, zvláště pokud vztah nesplňuje jiné nutné atributy.
Mnozí nebyli schopni změnit své návyky a jednání, a proto jejich vztah zůstal dysfunkčním – ale oni stále odmítali přiznat, že jejich vztah nikam nesměřuje. Pokud mezi dvěma nepanuje respekt a důvěra, vztah je odsouzen k neštěstí.
Chyba je pouze na straně toho druhého
Velmi častým znakem toxického, nevyrovnaného a nevyzrálého člověka je házení viny na druhých. Tyto osoby nejsou schopny udržovat jiný vztah než ten toxický, ve kterém trpí oba partneři i děti.
Jejich snaha, chování a jednání nesměřuje ke zlepšení partnerského a rodinného života, ale k obraně jejich nesmírně pošramocené ega. Neuvědomují si, jaké má jejich chování dopad na okolí, a že jeho změnou dokáží změnit i atmosféru manželství a rodinného krbu. S partnerem nespolupracují jako tým, místo toho priorizují své potřeby.
Do terapie přijdou s cílem přesvědčit terapeuta o své pravdě, a obyčejně se neskutečně rozzlobí, pokud jim hned nedá za pravdu a není na „jejich straně“. V tomto případě terapeuti vědí, že vztah je jim příliš ukraden na to, aby něco změnili, protože jim chybí náhled na sebe sama.
Partner a jedno nesamostatné dítě
Mezi klienty manželských poraden patří velmi často i páry, ve kterých je jeden zcela závislý od druhého. Obyčejně je to žena, která je tak silně navázána na svého partnera, že terapeut jí musí pomoci najít vlastní identitu.
Nejednou u nich seděli klientky, které neměly práci, děti, přítelkyně ani hobby mimo domov, a jejich jediný život, přítel, druh a koníček byl jejich partner. S partnerem dělali všechno, podřídili se jeho zájmům. Terapeuti varují, že sice jsou společné zájmy partnerů důležité, stejně důležitá je i samostatnost – vlastní koníčky, přítelkyně a čas pro sebe.
Tím si tvoříme hranice a chráníme svou identitu aby celkem nesplynula s identitou partnera. Pokud nemáme vlastní identitu, neznáme co nám vadí, co nás těší, nemáme vystavěné hranice ani vlastní cíle – což je znakem nezralého člověka, který nemůže mít zdravý a šťastný vztah.
Neustále pod kontrolou
Obvyklým postupem v manželském poradenství je individuální rozhovor s každým o samotě. První setkání s partnery slouží samozřejmě na zmapování situace, ale terapeut pracuje také s každým zvlášť, protože často se zdráhají být v přítomnosti toho druhého upřímní.
