Kde mají muži svou hranici?
Nabízíme vám opět pohled mužů na nás, ženy. Jak vnímají vztah a ženu na začátku vztahu a co jim dokáže otrávit společný život, tak že jsou ochotni zapomenout na všechno hezké?
Nejsme už sami sebou
Na začátku jsme štěstím bez sebe, když máme novou partnerku. No časem začíná ten pocit povznesení jaksi vytrácet. Nakonec skončíme jako mrzutí chlapi, co mezi sebou nadávají na vztahy a fandí těm, co zůstali starými mládenci. Proč? Protože některými věcmi nám víte zrušit radost z partnerství na počkání.
Nemluvíme jen o takových malichernostech, že na nás shlížejí přes prsty, když si po obědě odříhnout na plná ústa. Mluvíme o tom, že nás chcete formovat jako vánoční pečivo.
Chcete, abychom dělali to či ono, nebo naopak nedělali, najednou se chovali jinak ve společnosti, k vám na ulici, protože vy jste si umínili, že z nás bude někdo lepší. Podle vašeho obrazu. Jenže my jsme rádi uvolnění, nespoutaní, zkrátka sami sebou.
Ztrácíme pocit, že jsme muži
Pomáháme v kuchyni, pomáháme při vaření, pomáháme s domácími pracemi a tak ztrácíme kontakt s vlastní mužskou tvořivostí. S aktivním principem.
Dáváte nám pocit, že jste to vy, kdo rozhoduje o letní dovolené, o období, kdy chcete odejít na mateřskou. Máte pocit, že víte, co je lepší pro naše stravování i to, kdy máme chodit do postele.
Nabyly jste přesvědčení, že nám chcete jen dobře, ale přesně to samé jsme poslouchali od mámy, když nám naordinovala večírku, povinnosti, čas na učení a kam můžeme a nemůžeme chodit s kamarády. Pokud toto Závětří iv partnerském vztahu, tak štěstí v naší duši doslova umírá.
Jsme v pozici prosebníka
Na začátku vztahu je to se sexem dokonalé. Máme ho kdy chceme, protože obvykle i partnerka chce tak často jako my, tedy stále. Časem se z nás však stávají prosebníci, kteří musí o lásku něhu a sex škemrat, zda nebodaj si ho v tom úplně nejhorším případě zasloužit. Pokud jste ze sexu udělali jako nástroj odměny, tak zapomeňte na to, že s vámi můžeme být šťastní!
Podezřívání a žárlivost
Je to něco jako čekat pomeranč a zakousnout do citronu. Čekáme lásku a důvěru, přičemž se dočkáme prohlížení mobilu, šetření našich sociálních sítí, e-mailů, výletů, služebních cest. Máme pocit, že už nežijete láskou, ale strachem, že chodíme za jinou.
Je to doslova peklo a paradoxně nás tehdy většinou ani nenapadne, že bychom vás vyměnili. No pocit neustálého podezírání nám vloží do hlavy brouka, jestli by to s jinou přece nebylo o větším štěstí.
Hádky pro malichernosti
Výměna názorů přirozená i nutná. Jenže pokud začnete lidově řečeno dělat z komára velblouda, náš level štěstí v partnerství klesne na bod mrazu. Nerozumíme tím samoštartovacím mechanismem ženského hněvu.
Najdete si drobný problemik, kterému dáte téměř životní prioritu a už je oheň na střeše. My muži jsme trochu pragmatici a spory o maličkostech nejraději zažehnat mávnutím ruky.
Rozhodně nám nedělá dobře, pokud máte tendenci jejich stále otevírat, řešit a játra rány. Tehdy raději z ukřičených a nešťastného vztahu pláchnout. Nejprve na pivo a pak k jiné.
zevšeobecňování
Bere nám to nejen radost z partnerského života, ale ukrajuje i ze snahy dělat věci pro vás s radostí.
Můžeme se snažit být romantičtí, udělat vám radost, hýřit kreativitou, když najednou zobecnit, že vás nikdy nevezmeme ven, vždy sem líní někam jít, stále máme něco na práci, permanentně se věnujeme něčemu jinému a ne vám.
Známe to velmi dobře. Ženy zvyknou zobecnit a přehlédnout naše snahy jakoby to byly věci, které se prakticky nikdy nestaly. Naše pocity pohody a spokojenosti to úplně převálcuje.
