Je sex skutečně o lásce a spojení? V ideálním světě bychom cítili ve vztahu vášeň, atraktivitu a romantickou lásku společně, k jednomu člověku.
Jsme přesvědčeni, že láska a vášeň jdou ve vztahu ruku v ruce, bez jednoho nemůžeme mít druhé. Pro některé jsou však na vrchních příčkách důležitosti jiné věci jako fyzická vášeň. Na milování s partnerem jim nezáleží, lásku dokazují jiným způsobem.
Je sex skutečně o lásce a spojení? V ideálním světě bychom cítili ve vztahu vášeň, atraktivitu a romantickou lásku společně, k jednomu člověku. Někteří psychologové však tvrdí, že sex je čistě hormonální akt, ale láska vyjádřená například objetím, přináší skutečnou intimitu.
Cítíme vášeň a vzrušení, když chceme sex, ne pokud někoho milujeme.
Dokáží existovat láska a sex odděleně?
Vývojová psycholožka a profesorka Lisa Diamond z univerzity v Utahu začala již v průběhu své diplomové práce zkoumat ženské vnímání lásky a sexuality. Více než 10 let byla s participantkami v kontaktu, s každou vedla individuální rozhovor dva roky.
Zajímal ji zejména jejich postoj k sexuální žádostivosti a romantickému vztahu. Diamond tvrdila, že žádostivost a láska jsou účelově nezávislé. Je přesvědčena, že láska není orientována na stejné pohlaví. Na základě tohoto modelu je podle ní možné milovat člověka stejného pohlaví.
V roce 2003 zveřejnila článek v Psychological Review, ve kterém tvrdí, že cílem žádostivosti je sexuální spojení za účelem rozmnožování, kdežto láskou posilujeme náklonnost a pouto.
Prvky dospělého vztahu vidíme iu dětí
Její model podporuje i biologie. Vášeň je řízena gonadální hormony, jako jsou estrogeny a androgeny. Naopak pocit lásky, pouta a blízkosti, jsou zprostředkované oxytocinem. Podle psychologů Phillipa Shaver a Cynthie Hazan je láska dospělých velmi podobná vazbě mezi novorozencem a matkou či pečovatelem.
Novorozenec cítí náklonnost k osobě, která se o něj stará, a u které cítí bezpečí a pohodlí; s ní si vybuduje silné pouto. Ve vztahu je tato péče oboustranná, a s příměsí sexuality. Diamond proto věří, že můžeme milovat člověka, který nás nevzrušuje.
Shaver a Hazan rozšířili její poznatky, a vytvořili koncept lásky jako kombinace tří rozdílných systémů chování – pouto, péči a sex. Shaver tvrdí, že je možné vidět různé elementy romantické lásky již u dospívajících – například dětská zamilovanost, silné pouto mezi dívkami na základní škole, nebo kamarádství chlapců.
Tento druh vztahu je obyčejně majetnický. Nejlepší kámošku si dívky hlídají, a žárlí, pokud se baví s jinými. Žárlivost a jistá úzkost, že přijdou o svou spřízněnou duši, jsou podobné těm v dospělé vztazích.
Shaver však upozorňuje, že v případě dětských vazeb jsou přítomny jen dvě složky (pouto, péče); jakmile dospějí, všechny tři aspekty se spojí a tvoří systém dospělé lásky, jak ji známe.
Láska a přitažlivost na jedné lodi
Podobný názor jako Shaver má i psycholožka Pamela Regan, zajímající se o pohled dospělých na lásku a sex; tvrdí, že většina lidí pokládá sexuální přitažlivost za nezbytnou část rozvoje lásky.
Své výzkumy publikovala v článku v Social Behavior and Personality – lidé, kteří sami sebe označili za zamilovaných, zároveň označili svého partnera za vysoce atraktivního; jinými slovy k partnerovi, jehož milovali, pociťovali i velkou přitažlivost.
Regan věří, že vášeň a přitažlivost k partnerovi je klíčová součást vztahu, avšak je rozdíl mezi tím, co lidé považují za sexuálně atraktivní a za romanticky atraktivní.
Regan zjistila, že muži a ženy se liší ve vnímání, což je sexuálně přitažlivé. Muži byli přesvědčeni, že dámy vzruší více finančně zajištěný chlap. Ženy naopak tvrdili, že opačné pohlaví vzruší typicky ženské znaky a chování. Když měli ale označit podle sebe, co považují za atraktivní, všichni označili fyzický vzhled.
Dokáže být asexuální vztah stejně kvalitní?
Karty zamíchala studentka medicínské fakulty univerzity Britské Kolumbie, Amy Antonsen. Zkombinovala a analyzovala data skoro čtyř tisíců asexuálních participantů. Asexualita značí nepřítomnost zájmu o jakýkoliv sexuální vztah. Participanti však označili, že nemají problém zamilovat se, a dokonce udržet si funkční a stabilní vztah – vše bez sexuálního náboje.
Zde však otázkou zůstává, zda je Asexualita participantů hluboce zakořeněným psychickým problémům, a do jaké míry jsou data proto relevantní. Z výzkumů víme, že mezi typy intimity patří právě i ta fyzická, čili doteky, objetí, polibky a sex.
Blízkost, kterou dokáží cítit partneři při fyzickém spojení těl, je pro mnohé něčím více než jen čistě živočišným aktem. Dokazují tím lásku, věrnost a často posilují právě tímto způsobem vztah.
