WC pohoda aneb jak s tím správně ven
Dnešním ožehavým tématem bude oblast, o které se prakticky všichni stydíme mluvit. Ovšem sex pro dnešek vynecháme. Budeme si povídat o něčem méně vzrušujícím, avšak životně důležitém! Nebo stává se snad běžně, že si s námi začne někdo povídat o své stolici? Asi těžko, je to přece zapovězené tabu - fuj fuj fuj... a je tedy nejvyšší čas takovou diskuzi otevřít a bez ostychu si o tom promluvit. Může to být ohromně důležité pro naše vlastní zdraví.
Moderní splachovací záchod
Ačkoliv jednoduché toalety se datují zřejmě už do dob starých Babyloňanů, Egypta či srarověké Číny, oficiálním patentovým řízením prošel vynález splachovacího záchodu až v roce 1775. Autorem byl londýnský hodinář Alexander Cummings. To samo o sobě nutí člověka minimálně k zamyšlení, proč právě hodinářské řemeslo, zřídkakdy jakkoliv spjaté s fyziologií těla, je odvěkým "sponzorem" našeho každodenního trůnění.
„Ale mě takový záchod vyhovuje, sedí se na něm pohodlně," můžeme logicky namítnout. To je však současně největší kámen úrazu. Klasická pozice, kdy sedíme na záchodě vzpřímeně a nohy v kolenou i kyčlích svírají pravý úhel, je velmi nepřirozená pro efektivní vylučování. Mnozí z nás se tomuto nešikovnému a zažítému způsobu snaží pomoct tím, že trup položí na svá stehna a značně se tak skrčí. To se opět zdá být logické a správné uvažování, ovšem v takovém případě se najednou nacházíme v horizontální pozici, zatímco překvapení z minulého dne bude muset respektovat zemskou přitažlivost, tedy směr vertikální. Výsledkem je mnohdy usilovné tlačení, pot na tváři a zkrátka to z nás leze jako z chlupaté deky, což není nikterak příjemné.
Je čas si dřepnout
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to dělali lidé dřív, bez nějakých super moderních porcelánových mís s vodou a splachovadlem? Stačí jednoduchý pokus. Stačí se pořádně najíst a druhý den hned zrána vyrazit na celodenní výlet do lesa. Když to na vás nevyhnutelně přijde, s překvapením odhalíte tu nejpřirozenější polohu těla pro vylučování stolice - ano, je to prostý dřep skoro až na zem. V této pozici splňujeme prakticky vše, co je potřeba. Fyziologicky je tělo v ideální poloze pro jedno rychlé a silné stlačení a kompletní a zároveň efektivní rozloučení s obsahem tlustého střeva.
Zkuste to a uvidíte. Dost možná poprvé v dospělém životě objevíte, jak to má probíhat správně - bez nadměrného úsilí, všechno "na jeden zátah" a během minuty není co řešit. To, na co jsme běžně zvyklí, rozhodně není efektivní a už vůbec ne rychlé. Pokud trávíme na záchodě více než dvě minuty (nepočítaje notorické čtení novin), marně tlačíme a přemýšlíme jestli už a nebo ještě, pak je moudré to alespoň vyzkoušet. Jen si zkuste představit, co všechno se může ukládat na stěnách tlustého střeva, pokud nejsme schopni se správně zbavovat veškerého odpadu. Usazeniny, střevní kal a nepropustné nánosy nejsou rozhodně vizitkou dobrého zdraví.
Jak na to
Žijeme v civilizovaném světě a zřejmě málokdo bude chodit na potřebu do nejbližšího lesa, nedej bože parku. A tak nezbývá, než na maximum využít vynález pana Cummingse. Posadíme se tedy na mísu. Jak již bylo řečeno, přikrčit se směrem ke stehnům není nikterak optimální. Potřebujeme získat pozici dřepu a současně zůstat přibližně vzpřímení ve svislé poloze. A řešením je - dostatečně si podložit nohy, například nějakou stoličkou ve výši cca 30-40 cm. Položíme na ni chodidla, rukama se zlehka přitiskneme ke stehnům (při zachování vertikální polohy) a dále stačí jen naslouchat signálům těla a ve správný okamžik sevřít celé torso.
To, co se následně stane, může být značně překvapující a to častokrát hned napoprvé. Já osobně jsem byl zpočátku velmi skeptický. "Že by taková maličkost mohla mít vliv... to těžko," namlouval jsem si. Nicméně moje touha experimentovat a následně posuzovat zkušenost narozdíl od domněnek byla jako vždy mocnější. A byl jsem doslova v šoku! Zaprvé, celé to trvalo asi 6 vteřin. Ve správném okamžiku jedno silné avšak nijak přehnané sevření břišního svalsta a jeden dlouhý střevní výtvor zmizel za odpadním kolenem bez jakéhokoliv šplouchání. Dokonce nebylo třeba ani splachovat. Dalším překvapením bylo, že skutečně bylo zbytečné použít toaletní papír, nikde nic. Mohla to být náhoda, nicméně ta náhoda se děje už 40 dní v kuse. Vyzkoušejte a uvidíte, za pokus nic nedáte. Své dojmy nám pak můžete sdělit v komentářích :)
Celý článek a vlastní experiment je značně inspirován videem níže, které jsme pro Vás právě z těchto důvodů přeložili do češtiny. Přejeme stejně radostné zděšení při svým prvních pokusech, jako tomu bylo u těch našich. Maličkosti jsou velmi často tím, co v důsledku dělá masivní rozdíl...
| Michal Kreslík | sdílet článek |  |
